Nové Kopisty
Oficiální web severočeské obce

word Historie Nových Kopist
Vydáno u příležitosti dvousetletého přestěhování Nových Kopist z míst nynějšího Terezína

   Obec leží na východ od okresní silnice, vedoucí z Keblic a ústící do státní silnice z Lovosic do Terezína; z okresní silnice odbočuje jiná, přímo do Terezína vedoucí. Z vesnice vedlo 7 obecních cest. Průměrná výška nad mořem jest 149 m.

   Obec původní (Německé Kopisty) stávala v těch místech nynějšího Terezína, které jsou na jih od čáry spojující budovy mesiánské školy české s jatkami; jádro obce bylo asi v místech nynějšího východu z Terezína k Litoměřicům (bývalá Litoměřická brána).

   Nálezy archeologické svědčí o prastarém osídlení. Poprvé se jméno obce připomíná v darovací listině královny Gertrudy, choti krále Ladislava IL, která sama r. 1141 položila základní kámen ke klášteru Premonstrátek v Doksanech. Opět jméno její se objevuje v náhradní donační listině krále Přemysla I. z r. 1226 (původní listina shořela při požáru kláštera v r. 1200). Ve svých dějinách města Litoměřic zmiňuje se Jul Lippert, že byly Německé Kopisty králem Přemyslem I. dány darem pokřtěnému židu Štěpánovi v r. 1228. V jiné listině z r. 1263 uvedeno, že téhož roku klášter doksanský prodal dvořiště a dědiny v Kopistech 4 měšťanům z Kravař (Probošt Heřman vypůjčil si od nich peníze). R. 1386 přiznává Halman z Kopist, že dědictví své polovici prodal Jindřichovi s. Chobolic za 30 kop grošů českých. Spory s litoměřickými měšťany byly časté; jednou o rybolov na Oharce a Labi, jindy o meze a cesty se soudili. Spor poslední byl v r. 1405 srovnán.

   R. 1416 Beneš řečený Kalina z Brňan, usedlý v Kopistech, půjčil klášteru 20 kop grošů s podmínkou, že dokud klášter nezaplatí, zbaven bude všech břemen klášterních v případě soudu souzen býti má dle práva jiných nápravníků (svobodných sedáků) klášterních* R. 1436 zastavil Kopisty císař Zikmund měšťanům litoměřickým, kterýžto zápis ještě téhož roku ruší a klášteru je vrací. Král Jiří roku 1465 zastavuje Kopisty za 300 kop grošů českých znovu Litoměřickým na tak dlouho, dokud dluh ten splacen nebude, (V listině té počínající slova "My Jiří z Boží Milosti král český, markrabí moravský, lucemburský a slezský, vévoda a markrabí lužický" poprvé vyskytuje se pojmenování "Německé Kopisti").
Protože dále i klášter od bohatých Litoměřic se dlužil, potvrdil král Vladislav listem ze dne 23. června r. 1482 práva na Kopisty litoměřickým znova. Probošt doksanský Jan Puchava 23. dubna 1525 opět litoměřickým potvrdil zástavu obce na 10 let za 600 kop grošů až do doby vyplacení. R. 1536 počal spor o Vydání Kopist. Karel Dubanský z Duban dal klášteru 300 kop na vykoupení Kopist. Král Ferdinand udělil r. 1537 panu Karlu z Duban povolení k vykoupení. V r. 1540 pře ve prospěch kláštera byla rozhodnuta. Klášter po té rozprodával zboží to místním a litoměřickým, 3 zápisy (německé) pocházejí z r, 1638, 1641 a 1642. Soupis majetku v Kopistech pro sepsání berně stavovským sněmem králi Ferdinandovi r. 1652 povolené se nezachoval.

   Litice válečné od nepamětných dob až do války 30leté, mor a nemoci všeliké, ani nesčíslné povodně nezahubily obec a občané vždy jako pilní mravenci, znovu vybudovali co člověk-nepřítel a zlý osud pokazil. Stačil však pokyn císaře a přes všecky protesty obyvatelům strženy střechy nad hlavou a přikázán jim domov jiný. Stalo se to takto.
Sedmiletou válkou a zvláště bitvou u Lovosic (l. října 1756) projevila se nutnost opevněni hranic proti Prusku, založením pevností. Císař Josef II. na obhlídce kraje zamítl návrh 20 zemských rádců, aby zřízena byla pevnost v Budyni a shlédnuv 28. a 29. září 1779 okolí Německých Kopist rozhodl rozkazem z 10. ledna r. 1780 daným fortifikačním ředitelstvím v Praze, aby pevnost vystavěna byla na katastru osady Německých Kopist a Travčic.
Časně z jara r. 1780 počal ženijní sbor s generálem Pellegrinim v čele práce vyměřovací a již 10. října téhož roku o 11. hodině dopoledni položil císař Josef II. v kasematech čís. 4 základní kámen.
Marně občané kopisti, kteří celým žitím lpěli na rodné hroudě prosili, marně se bouřili, roboty odpírali, vyhrůžek krajského soudu nedbali a nové přidělené pozemky zamítali. Císař druhé prosebné deputaci pohrozil, že neupustí-li od odporu, celou obec do káznice dá zavříti. V únoru r. 1781 došlo zamítnutí jejich žádosti a vyrozumění, že nová pevnost ponese jméno matky císařovy. Ještě se nevzdali a ustoupili teprve po donucení krajského soudu moci vojenské. Komise, vedená provisorem doksankým P. Gebrauchem Pausem, přidělila geometrem království českého Iráskem vyměřenou půdu občanům a fortifikační ředitelství vyplatilo přes veškeré protesty počátkem března t. r. občanům odškodné a za měsíc po té (19. dubna 1781) položen první základní kámen. První stavení, které na novém obec katastru stálo, byla dřevěná stodola číslo 23, která v r. 1863 shořela. Ze staré vesnice do nové přenesen dřevěný kříž s letopočtem 1688 a zvonek. Tento byl r. 1850 zvonařem litoměřickým přelit a ve věžičce školy zavěšen; kříž dřevěný byl nahrazen (o l00-leté oslavě založení obce) železným. Na místě původním zůstaly jen dvě studnice, které byly (ve zbrojnici) zachovány; vše ostatní srovnáno se zemí bylo.

   Ze všech občanů původní osady zůstal v Terezíně jediný soused, Norbert Král, který vystavěl si čís. 1. a 2. Celá výměra pozemků kopistskými ku stavbě postoupených eráru. Protože občané žádali za půdu odebranou zase tolik pozemků, odkoupil erár po zrušení kláštera doksanského v r. 1782 a parcelaci brňanského dvorce v r. 1793 pozemky jiné. Nové pozemky odměřoval královský měřič Vincenc Janoušek.
Nová obec čítala s počátku 33 domy. V r. 1849 bylo v nové osadě již 51 čísel. Při válce v roce 1866 byla obec osazena pruským vojskem. Z pevnosti terezínké byla osada ostřelována, raněn ani usmrcen nebyl nikdo. Ve zdi domu číslo 4 zazděna byla dělová koule, z Terezína proti Prusům vystřelená. Dědové "tvrdé palice" vymřeli, čas u synů bolest zhojil a vnuci dne 12. června r. 1881 oslavovali l00-leté výročí založení vesnice.

   V r. 1830 bylo v obci 49 čísel s 252 obyvateli, v roce 1890 pak 67 domů a 419 obyvatel.

   Z dob násilného přeložení obce císařem Josefem II. zachovala se následující zkazka "Špatně pochodil".
Když se stavěl Terezín, přišel jednou císař Josef II. na rychtu do Německých Kopist a soused jeden, kterému se zdálo, že málo odškodného dostal, přišel si postěžovati přímo císaři. Ten se na vše vyptal a potom řekl; "A s tím nejsi spokojen? Tedy ti přidáme". Zavolal drába a kázal mu vyplatiti pětadvacet. Zda-li byl s doplatkem spokojen, historie nepovídá.

Převzato z knihy: J.R. Tesař: Litoměřicko-obraz vlastivědný, Lovosice 1931

Článek převzat z www.terezín.cz